Rodina a kořeny

František Matějka

Každý den jsem vděčný za svou úžasnou manželku a skvělé děti. Díky nim mohu dělat to, co dělám.

Každý den jsem vděčný za svou úžasnou manželku a skvělé děti. Díky nim mohu dělat to, co dělám.

Já, Ondřej, Matyáš a moje žena Karolína. To je společně s již dospělým synem Filipem moje rodina.

Narodil jsem se 4. listopadu 1970 ve Slaném, žil několik let na Kladně a v Praze. Od roku 1998 bydlím v Mostě, kam jsem se přistěhoval za svojí ženou. Jsem podruhé ženatý. Se ženou Karolínou, která podniká, jsme se seznámili prostřednictvím internetu. Tolik let společného života, naplněného mimo jiné vzájemnou úctou a přátelstvím, je důkazem, že internet je opravdu mocné médium. Máme spolu dva syny – Matyáše a Ondřeje. Syn Filip z prvního manželství je už dospělý.

V roce 2008 jsem byl postaven před sdělení ošetřujícího lékaře, že mé mámě zbývají měsíce či týdny života. Doporučil mi ponechat ji v nemocnici, kde byli schopni překlenout dobu odchodu utišujícími léky tak, aby prý vůbec o ničem nevěděla. Řekl jsem jí tenkrát na lavičce v nemocničním parku pravdu. Chytla mě kolem ramen a špitla jen „tak pojď, jedeme domů…“ Prožili jsme 42 dnů, 24 hodin denně s nutnou pomocí lékařů, mé ženy, rodiny a přátel v domácím prostředí, kde žila po většinu svého života. Probrali jsme řadu věcí, které do té doby zůstávaly neřešeny. Smáli jsme se i plakali spolu. Odešla mi v náručí v brzkých ranních hodinách ve své vlastní posteli tak, jak si to přála. Také této ženě mého života patří můj velký dík.

O tuto konkrétní intimní část svého života se dělím veřejně, protože ji považuji za součást obyčejné lidské sounáležitosti a za projev podpory a dodání síly těm z vás, kteří čelíte podobným rozhodnutím. Stejně jako narození člověka, i jeho odchod je zcela přirozenou součástí našich životů. Od té doby se snažím spolupracovat s ostatními na tom, aby se takový odchod doma v kruhu rodiny stal přirozeným, stejně jako tomu bývalo kdysi. Přeji hodně sil, trpělivosti a lásky každému, kdo tím prochází. Kdybyste potřebovali, ozvěte se.

Vedeme děti k úctě k naší národní historii. Tady jsme u pamětní desky Aloise Rašína, Karla Kramáře a Františka Síse.

Naše děti odmalička vedeme ke konzervativním hodnotám. Historie, státnost, národní tradice a kultura jsou součástí našeho cestování. Aktivně dohlížíme na školu, aby se nestalo, že kromě výuky sklouzne k výchově našich synů, ovlivněné politickou indoktrinací. Škola má děti učit, ne vychovávat. Od výchovy vlastních dětí jsme tu my, rodiče.

Mladší syn Ondřej se věnuje bojovému umění Allkampf-jitsu. Jde o moderní bojové umění, jež využívá propracované asijské techniky boje. Starší syn Matyáš plaval skoro dříve, než chodil. Možná i proto si tak rozumí s vodou a závodně plave s ploutvemi. Oba mě pak občas doprovází na střelnici, kde je vedu ke znalosti a schopnosti používat různé druhy zbraní pro obranu svou, rodiny i lidí kolem sebe v nouzi.

Mája. Vybrala si nás v útulku. Prostě nás viděla, vlezla si sama do přepravky a lehla si do ní.

Za samozřejmost našeho rodinného života považujeme také podporu útulku pro zvířata. My jsme si vybrali ten v Mostě–Rudolicích. Dovezení různého krmení pro psy a kočky považujeme za stejnou samozřejmost jako nakrmení našich vlastních nalezenců z ulice. Jak znalci kočičího světa tuší, i my zkrátka bydlíme u své kočky. Teď zrovna u Máji.

Nebýt zázemí rodiny, která spolu táhne jako jeden tým za jeden provaz, v časech dobrých i zlých, nikdy bych neměl příležitost dělat všechno to, co dělám. Uvědomuji si to každý den.

„Rodina, tedy máma, táta a jejich děti, to není přežitek. Je to všechno. Nenechme si ji nikdy vzít.“

Napište mi

E-mail: info@frantisekmatejka.cz
Telefon: +420 777 077 158

Pin It on Pinterest

Share This