Vyznávám pravicové konzervativní hodnoty. Kladu důraz na základní přirozené svobody jednotlivce. Prosazuji zaručenou ochranu soukromého vlastnictví a maximální svobodu podnikání. Považuji to za základní podmínky nezbytné k životu a prosperitě celé společnosti. Odmítám výrazné zásahy státu do fungování ekonomiky a života lidí. To vše jde ruku v ruce se sociálním cítěním a potřebou pomáhat ostatním; nikoli ale kvůli vynucením a regulacím, nýbrž z důvodu přesvědčení, že pomáhat ostatním je normální.

Ze všech stran slýchávám, že je u nás v České republice ohrožena svoboda a demokracie. To jsou – ale už dlouhé roky. Jenže vliv na to má i naše členství v Evropské unii. Z našeho vlastního národního parlamentu se stala tak trochu implementační agentura, která mnohdy výměnou za eurounijní dotace a ve strachu z pokut a sankcí přijímá v podstatě bez rozpravy většinu našich zákonů, které se ale zrodily jinde. Počet všech zákonných norem u nás přitom dosáhl neuvěřitelných a naprosto absurdních 2 milionů .

Proč mám takový postoj k EU? Psal se červen roku 2003. Bylo mi 33 let a v referendu o vstupu do EU jsem hlasoval pro vstup. Měl jsem k tomu dva důvody – jeden idealistický a druhý tvrdě pragmatický. Byl jsem přesvědčen, že když přeneseme naše historické zkušenosti s centrálním plánováním životů a práce do společného projektu, už se to v Evropě nebude nikdy opakovat. A také měly státy v té době v hlavních oblastech právo veta. Naše zkušenosti však převzaty nebyly, ztratili jsme právo veta a bylo zavedeno většinové hlasování, aniž by se k tomu mohli občané jakkoliv vyjádřit. Z osobních sektání s lidmi vím, že v tom nejsem zdaleka sám, a že podobně to má řada z vás.

Když nejste spokojeni se současným stavem a chcete ho změnit, nestačí rozčilovat se v hospodě u piva nebo doma u televizních zpráv. V roce 2017 jsem proto inicioval vznik Strany nezávislosti České republiky a společně s dalšími lidmi ji založil. Bylo mi ctí být jejím zvoleným předsedou. Byl to další krok na dlouhé cestě, který následoval po letech snah. Seznal jsem, že Strana svobodných občanů, kterou jsem v roce 2009 spoluzakládal a byl dvakrát jejím místopředsedou, má mizivou šanci na úspěch – tedy šanci na zisk alespoň části skutečné politické moci, kdy by mohla ovlivnit něco opravdu důležitého.

Národní politiky, se kterými nejste spokojeni, můžete vyměnit v národních volbách. Německé nebo francouzské politiky, kteří skrze Evropskou unii rozhodují o naší zemi a o vašich životech, nevyměníte nikdy. Česká republika leží v srdci Evropy, má strategickou polohu a žijí tu lidé, kteří vždy byli, jsou a budou příkladem pro ostatní po celém světě. Dělal jsem společně s kolegy kultivovaně všechno – všechno možné i zdánlivě nemožné –, aby Strana nezávislosti České republiky, která podle mě měla skvělou Vizi pro lidi i stát, volebně uspěla. Nepodařilo se to.

Strana nezávislosti České republiky byla postavena na poctivých názorech a na úctě k tradici a byli v ní mimořádně schopní a čestní lidé. Umístění jejích témat ve veřejném prostoru a tím otevření dveří k férové a racionální diskusi k Evropské unii považuji za nezvratné a připravené pro další práci. Psal se rok 2020 a já jsem mohl udělat další krok. Právě tehdy nastal čas, abych po mnohaleté obhajobě a prosazování idejí svobody a nezávislosti pokračoval něčím, co nabídne v dohledné době České republice a lidem v této zemi hmatatelnější podobu v reálném čase.

Dne 22. 5. 2020 jsem rezignoval na post předsedy Strany nezávislosti České republiky a post člena jejího předsednictva. Od toho okamžiku se cíleně věnuji už jen spolkové činnosti. Realizujeme projekt Národní střelecké centrum, které je koncipováno jako jediné svého druhu na světě, a které má ambici pomáhat lidem a státu v oblasti civilní bezpečnosti.

Děkuji všem, kteří mě na dosavadní části cesty podporovali. Velmi si té důvěry vážím. Věřím, že se budeme o to více potkávat u dalších aktivit, které si užijeme společně, přestože, nebo snad právě proto, u toho politika nebude.