Cestováním do historie, tedy alespoň osobní přítomností v místech, kde se udály důležité okamžiky pro náš stát a národ, se snažím v dnešním elektronickém světě dětem připomínat, že se něco dělo i v době před internetem. Hrady a zámky jsou již samozřejmostí. Daleko více k nám promlouvají místa, která byla poznamenána hrdinskými činy pro nás bohužel mnohdy i bezejmenných lidí. Ať už jsou to prvky obranné linie, které jsme museli bez boje odevzdat, nebo například oblast Normandie. Cítím tam na těch plážích obrovskou sílu, která mě vede k pokoře a úctě. Všem, kteří tam 6. června roku 1944 padli za nás a za naše děti, děkuju. Děkuju za to, že i díky jejich životům tu žijeme my.

Mám rád Šumavu. Odlehlé místo v Zelené Lhotě s výhledem na Nýrskou přehradu je pro mě unikátním místem k odpočinku a čerpání sil i nových myšlenek. V dnešním shonu a při výběru všech možných hotelů a penzionů je pro mě fantastická rodinná atmosféra balzámem na duši. Podobným místem pro odpočinek je rodinná chalupa na Brandově v Krušných horách; k nezaplacení zejména v přítomnosti ženy a našich dětí a koček.

Koníčkem se mi nakonec stala i architektura, kterou jsem kvůli rozhodnutím o svých prioritách nevystudoval. Zejména práce Le Corbusiera mě oslovila a provází životem. Přímost, tah na branku a jednoduchost řešení – to je cesta k úspěchu. Tato jeho slova nejlépe popisují moji vlastní cestu životem: „Jsem samouk a jsem zvědavý. Nemám žádnou školu, nemusel jsem se tudíž pracně odnaučovat to, co bych se v ní učil. Nechci se míchat mezi akademiky, neboť člověk nesmí myslet akademicky. Jedinou mou školou je neustálé pozorování přírody a věcí kolem nás.“

Období do mé dospělosti bylo plné aktivního sportu. Hrával jsem fotbal i hokej a s úctou vzhlížel k Jaromíru Jágrovi, o kterém mi táta sedící v ochozech stadionu říkával, že z něho jednou něco bude. A je. O mnoho let později jsem tomuto legendárnímu českému hokejistovi mohl alespoň poskytnout ledovou plochu v době letní přípravy v Čechách, když jsem se podílel na provozování zimního stadionu ve Slaném. Pak odjel do USA, s Tučňáky vyhrál Stanley Cup a stal se nejmladším hráčem v historii NHL, který vstřelil branku ve finálovém utkání.

Jediným sportem, kterému se věnuji roky aktivně až do dnešních dnů, je obranná střelba. Kromě pravidelných tréninků mi poskytuje mimo jiné jistotu v případech, kdy nám legislativa dává právo na ochranu života, zdraví a majetku. A nejen svého. Jsem mimo jiné přesvědčen, že útočník by měl vždy převzít veškerou odpovědnost za důsledky svého útoku. Trvám také na tom, že máme nejlepší zákon pro civilní držitele zbraní na světě a zásadně nesouhlasím s jakýmkoli jeho zpřísňováním. Pokud by ho od nás převzaly další státy v Evropě, místo aby nám ho měnily, bylo by v Evropě bezpečněji. Zločinec si totiž se zákony hlavu nikdy neláme.