O mně
Jsem podruhé ženatý a se svou současnou ženou Karolínou jsme se seznámili prostřednictvím internetu. Třináct let společného života, naplněného kromě citů také vzájemnou úctou a přátelstvím je důkazem, že internet je zřejmě opravdu mocné médium :). Máme spolu dva syny Matyáše a Ondřeje a společně vychováváme mého syna Filipa z prvního manželství. Nebýt zázemí rodiny, která spolu táhne za jeden provaz v časech dobrých i zlých, nikdy bych neměl příležitost dělat všechno to, co dělám. Narodil jsem se 4.11.1970 ve Slaném, žil několit let na Kladně a v Praze a od roku 1998 bydlím v Mostě, kam jsem se přistěhoval za svojí ženou a na který nedám dopustit. Kdo tu nebyl a má pocit, že je to jako z dob éry komunistů, šeredně se mýlí. Tolik zelených míst k odpočinku, sportovišť a turistických míst stojících za návštěvu, to hned tak někde není. Opravdu. Koneckonců přijeďte a uvidíte.
-
Na památku rodičům
V roce 2008 jsem byl postaven před strohé sdělení z úst ošetřujícího lékaře. „Vaší mamince zbývají s největší pravděpodobností měsíce, ale spíše týdny života. Doporučuji ponechat ji v nemocnici, kde jsme schopni jí pomoci překlenout dobu odchodu s utišujícími léky.“ Řekl jsem své mámě tenkrát na lavičce v nemocničním parku pravdu, jakkoli mě od toho lékař odrazoval. Chytla mě kolem ramen a špitla jen „tak pojď, jedeme domů...“ Prožili jsme 42 dnů 24 hodin denně s nutnou pomocí lékařů, mé ženy, rodiny a přátel v domácím prostředí, kde žila po většinu svého života. Probrali jsme řadu věcí, které do té doby zůstávaly neřešeny. Dali jsme si oba příležitost ke smíření v řadě těch nesmírných prkotin, kvůli kterým jsem se čas o času, jako asi v každé rodině, nepohodli. Smáli jsme se i plakali spolu. Zajistila si dokonce sama ještě i umístění svého milovaného psa k dobrým lidem, které jsme vybrali přes výzvu na (opět) internetu. Odešla mi v náručí v brzkých ranních hodinách ve své vlastní posteli tak, jak si to přála. Také této ženě mého života patří můj velký dík.
Proč o tak intimní části života píšu na webu? Nikoli z exhibicionismu, ale jako součástobyčejné lidské sounáležitosti a osvěty pro ostatní, kteří jsou před podobným rozhodnutím. Stejně jako narození člověka je i jeho odchod zcela přirozenou součástí našich životů. Od té doby se snažím spolupracovat s ostatními na tom, aby se takový odchod ze života stal přirozeným stejně, jako tomu bývalo kdysi. Hodně sil, trpělivosti a lásky každému, kdo tím prochází!
Dne 3.11.2011 mi zemřel i táta. Cesty našich životů nám neumožnily, abychom se rozloučili včas. Vše dobré a děkuju za společné chvíle v životě... -
Pro přátele
Jsem rád, že se mohu s klidnou duší těšit i z opětovaného skutečného přátelství k několika lidem najednou. Férovost a smysl pro vzájemnou pomoc jsou tím tmelem, který nás drží pohromadě už léta. Je prima, když můžete kdykoli zavolat a říct „potřebuju s něčím pomoct“, nebo ho kdykoli zvednout s tím, že přítel je v nesnázích. A je fajn, když máte stejné přátele v době kdy se vám daří, ale i v době kdy jste dole. Nebývá to úplně normální. Tož díky Vám.
František Matějka, narozen 4.11.1970, výška 172cm, váha 89 kg, barva očí hnědá. Nosí nakrátko střižené hnědé vlasy a na temeni hlavy má jizvu. Pozor, může být ozbrojený a zejména pro pachatele bez rozdílu barvy pleti, útočící na životy, zdraví a majetek, nebezpečný. Zastává totiž názor, že je lepší být souzen dvanácti, než nesen šesti.